HISTORIE DIAMANTŮ

Diamanty jsou považovány za nejvzácnější drahokam, a to zejména pro jejich lesk, čistotu a tvrdost. Historie diamantů je zajímavá a vzrušující jako samotný drahokam. V minulosti se diamantem přisuzovali mnoho různých nadpřirozených vlastností a považovali je za božské. Název diamant pochází z řeckého slova „ada mas“, což znamená nepřemožitelný, arabský název je „al mas“, což znamená v překladu nejtvrdší a staroindický název je „azira“, což znamená nezničitelný. Staré legendy říkají, že zajatcem byla zaručena svoboda, pokud se jim podaří rozbít diamant – což je ve skutečnosti nemožné. Lidé věřili, že diamanty je mohou chránit před zlem a staly se symboly lásky a síly.
Podstata diamantu byla dlouhá léta velkou záhadou, byl považován za zkamenělé světlo, ztuhlé jiskry, či zmrzlý oheň. Není jisté, kdy se diamanty staly známé. Indické písemnosti ze 4. století p.n.l. popisují kameny, které vypadaly jako diamanty. Listiny Římského učence Plinz the Elder potvrdili, že Římané už před prvním stoletím nl považovali diamanty za hodnotné, byly výsadou králů a bohatých občanů. Diamanty se poprvé začaly těžit v Indii. Indické diamanty byly transportovány po Hedvábné stezce – starověké obchodní cestě, která spojovala východní země s Římským impériem. Po otevření mořských cest kolem roku 1400 se diamanty začaly dostávat do severní Evropy. V 16. století se města jako Benátky, Antverpy a Amsterdam staly centrem zpracování a předávání diamantů. Až v roce 1649 se vědcům z Akademie věd ve Florencii podařilo dokázat, že spálením, jde o čistý uhlík. Diamanty se také zabýval významný chemik A. L. Lavoisier, který mimo jiné potvrdil existenci kyslíku a dokázal, že diamant je uhlík. Anglický chemik Tennant, který spálil diamant v hermeticky uzavřeném zlatém pouzdře, také tvrdil, že diamant je v podstatě uhlík, stejně jako grafit, či saze.
Nadále zbývaly diamanty velmi exkluzivním zbožím králů a šlechty. Šlechta nosila diamanty jako projev bohatství. V průběhu 15. – 19. století se do rukou šlechty dostala většina nejznámějších diamantů. Původně se diamanty získávaly zejména z pískových naplavenin v Indii, Brazílii, či Bornea. Významnou událostí bylo objevení diamantů v Jižní Africe, která se po roce 1867 stala hlavním světovým dodavatelem diamantů. Příběh diamantů v Africe začíná v roce 1866, kdy farmář Schalk van Niekerk zpozoroval v rukou chlapce ze sousedství třpytivý kamínek. Diamant dostal jméno Eureka a je vystaven v muzeu v Kimberley. V Jižní Africe byly diamanty objeveny u města Kimberley, získávají se z mateřské horniny nazvané kimberlit, ve které vykrystalizovaly při obrovském tlaku a teplotě před miliardami let. Poslední vědecké výzkumy tvrdí, že diamanty jsou staré od 3 až do 4,5 miliardy let. Z Jižní Afriky pochází i největší diamanty v historii.

Diamantová horečka

V roce 1870 byly otevřeny první doly na diamanty v Jižní Africe, hledači diamantů začali přicházet do této oblasti v takové míře, že to lze přirovnat k zlaté horečce v Kalifornii.
Africké diamantové doly začali zásobovat celý svět surovými diamanty. S rostoucím trhem s diamanty zesílila i střední vrstva obyvatelstva, vznikaly dílny na opracování diamantů a nové obchodní centra ve městech po celém světě. Díky novým technologiím byly dosahované nové tvary diamantů, což přispělo k jejich většímu prodeji.
Přirozeně došlo na trhu s diamanty ke konkurenčnímu boji o kontrolu nad trhem, zájem o diamantový průmysl vzrostl. V roce 1940 se jedna společnost objevila na trhu jako dominantní v těžbě a obchodování s diamanty a fráze „Diamanty trvají navěky“ se stala světoznámou. Od té doby se diamantový prsten stal neodmyslitelnou součástí zásnub jako symbolu navždy trvající lásky.